Sigmova Filozofie


Smrt


Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem; třeba je pro člověka největším dobrem - Platón

      Každý jednou zemře. Tedy alespoň fyzicky. Při představě věčného života, nudy bolesti a utrpení, jež by tento stav provázel, mě napadá myšlenka, kdo by o to stál. A přesto se takoví lidé najdou. Pravda…dnešní svět se přirozené Smrti poněkud vyhýbá.

      Někdo si Smrt představuje jako tu klasickou postavu v černém plášti s kosou nebo černého anděla, může však jít o i nějakou konkrétní věc nebo osobu. Ale víme co je „potom“? Někdo říká, že nic…tomu však osobně nevěřím. Někdo věří, že po Smrti fyzické schránky buď duše (pokud nějaká existuje) zůstává na zemi a ovlivňuje život těch, co ještě žijí anebo putují do některého z těch sociálních zařízení, které lidé nazývají Peklo nebo Ráj…osobně si myslím, že tam nahoře není nic pro „ty dobré“, protože žádný člověk není bez hříchu…a všichni putují do Hlubiny (má představa Pekla…pravda, trochu okopírovaná z řeckého Tartaru).

      Říká se, že se lidé Smrti bojí. Ale oni se bojí spíše bolesti, než samotného aktu umírání. Také je nejspíš pravda, že představa posmrtného života vznikla z pouhého strachu. To, že existuje nějaký „druhý břeh“ by ho měla teoreticky zmírnit. Je tu i možnost, že už mrtví jsme, nebo je tenhle život pouhým snem, který nás má připravit na to, co se bude dít „potom“. Mám pocit, že horší svět, než tenhle nerealistický snad ani existovat nemůže.

      A co reinkarnace? Je možné, že se duše „přestěhuje“ do jiného těla? Možná je to pouze jen další způsob toho, jak potlačit strach před Smrtí tím, že jí prostě nepřijmeme jako konec fyzického a duševního života.

      Co nás vlastně drží při životě? Stach ze Smrti? Vyšší Síla? Nebo snad my sami – respektive naše vůle? Možná je to tím, že většina lidí jsou skeptičtí a nevěří v „lepší svět“ tam na druhé straně. Možná, že kdyby tohle věděli těšili, by se na Smrt nebo pro ten svět umírali… V každém případě se to všichni jednou dozvíme. I když to tom asi nebudeme moci nikomu vyprávět.


Doporučená literatura: R. A Moody - Život po životě
                                      Moody & Perry - Život před životem



Strach


Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo - Ruth Rendellová

      Bát se je lidská přirozenost. Všichni se skrytě bojí, i když někteří svůj strach umějí velice dobře maskovat. Strach by vlastně nemusel existovat, nebýt bolesti ať už fyzické nebo psychické, nebo pravdy, kterou si bojí připustit. Lidé se sice bojí různých věcí, ale podvědomě si je spojují s tím, „že to bude bolet“ nebo že je realita může stáhnout na dno.

      Berme ale na chvíli v úvahu pouhé vědomí. Odkud pramení některé fobie? Traumata z dětství nebo minulých životů (pokud se sem rozhodneme tahat i možnost reinkarnace)? Možná je jen strach dán zdravým rozumem a pudem sebezáchovy… Někdy si říkám, že lidé panikaří už jen proto, že nevidí žádné jiné řešení. Klidného člověka někteří můžou mylně považovat za bezcitného…

Někteří myslí, že se tento pocit nedá ovládat. Pravda. Nejspíše není ovládnutelný, ale dá se s ním spolupracovat, velká spousta lidí na něm umí dosti dobře vydělat nebo ho přinejmenším použít proti ostatním. Spousta lidí považuje do jisté míry strach za relativně příjemný pocit…



Myšlenka aneb Cosi beztvarého


      Myšlenky. Nehmotný chuchvalec čehosi, který mnohdy bezúčelně putuje uvnitř lidské hlavy. Jenže to "nic" postupem času roste. Roste, a jaksi dostává vlastní rozum a rozměr. Taková věc chce hlavně prostor. Chce ven. Začne tlačit zevnitř hlavy a dožaduje se svobody. Buší. Prosí a vyhrožuje. A to je i můj případ. Zpracovávám tu myšlenky svou rukou, aůe nedokážu přesně určit, odkud přesně se daná slova vynořují.

      Někdy si přijdu jako médium nebo anténa přijmající vlny z okolí. Dle mého názoru, celý svět, ne-li celý vesmír vznikl díky myšlence. A stále se rozvíjí. Podvědomá kolektivní myšlenka všech živoucích bytostí v celém jsoucnu udává směr celému vývoji. Raději nebudu pátrat, jak vše kolem vzniklo, už jen kvůli nemožnosti tohoto úkolu, či jistému nepochomení okolí. Každý má svůj názor, a já ten svůj nikomu opravdu nehodlám nutit. Chci vás jen postrčit

      A jsme u té slavné otázky života: Proč tu jsme? Máme zde nějaký účel, či snad jsme jen vedlejší prdukt něčeho "Vyššího"? Pokusné myši v bludišti? Nebo jen tvorové předhození svému Osudu? Otázky vyvolávají otázky. Odpovědi na ně další dotazy, doměnky a teorie. Z myšlení vzniká jen další myšlení, ale jen malé procento tvoří to, co víme doopravdy.

      Ale zpátky ky myšlence. Lidé ji občas podceňují, aniž si uvědomují, že jde prakticky o nejsilnější zbraň, jíž byli vybaveni. Myšlenku můžete tvarovat. Můžete ji někomu nenápadně vsugerovat. Podle mě je zajímavější než odhadovat lidské osudy, lidské osudy ovlivňovat. Sugesce může vyvolat zajímavé jevy. Mnohdy díky ní z druhého uděláte jen loutku na provázku. Člověk je už prostě tvor, který svých výhod často zneužívá. Kupříkladu sugescí můžeme někoho posednout, či dokonce "proklít". Je přece známo, že čím více na něco myslíme, tím je pravděpodobnější, že se to splní.

      Sugescí je možno léčit. Myšlenka...je prostě základní psychycký kámen všeho. Stejně jako elektrický náboj jí nelze zničit. Jen přesunout do jiné sféry, ale stále tu někde bude. Zapomenuta, ale přítomna.